Co vám o bydlení v domě nikdo neřekne

Od listopadu bydlím v domě. V takové městské čtyřřadovce. Je to super. Moc. To jsem vždycky chtěla. To kafe na terase, i když kafe nepiju, to léto u bazénu, i když letos žádný bazén nebude a hlavně…

vypustím dítě ven a 12 hodin o něm nevím.

Nerouhám se, to v žádném případě! Co by za můj hypoteční domov daly ty chuděry matky z 2+kk, navíc některé bez balkonu! Ale chci jen světu sdělit, že kromě samých pozitiv existuje pár takových libůstek, o kterých by každá doposud bytová žena měla před stěhováním do domu vědět.

Ale nebudu se bavit o tom, že v baráku víc protopíte, že do něj budete pořád cpát peníze, které byste jinak mohli investovat do výletů a cestování, ani o tom, že většina baráků se nachází kdesi za snesitelnou hranicí dopravní dostupnosti. Ženy, jdeme na to prakticky.

1. Bordel
   Pro ty slušnější binec. Uklízím stejně. Přezouváme se prakticky stejně. Ale do domu se prostě natahá víc nepořádku. Nevím, jak je to možné. Nebo možná vím. A feministicky to prohlásím. Může za to můj muž, který v domě vyrostl a pevně si stojí za svým názorem, že není možné udržet v domě takový pořádek jako v bytě. Tak pak se o něco pokoušejte.
    
2. Zimka
   V domě může být trošku zimka. Ne, že by tam nešlo zatopit. Dokonce za tím někdy nemusí stát ani snaha ušetřit. Ale pokud se přestěhujete do domu, rázem se stanete člověkem, který nad 22 prostě nejde. Nikdy.
    
3. Pavouci
   Pavouky jsem neměla v oblibě nikdy. Ale poté, co jsem se s nimi setkala ve velkém, se pohybuji na úzkém ledě fobie. Má nesnášenlivost k nim zašla tak daleko, že zabíjím i pavouky, na které narazím venku. Co kdyby někdy vlezli dovnitř. A nakladli vajíčka…
    
4. Mravenci
   Nene, nemáme žádnou barabiznu s mraveništěm uprostřed obýváku. Ale máme zahradu. Malou, roztomilou, sympatickou, totálně zanedbanou. Ale co víc. Plnou mravenců. Naštěstí jen těch černých. Jsou schopni si udělat své minimraveniště všude. Nechápu, jak, nechápu, proč.
    
5. Rybenky
   Já vím, že jsou i v bytech. Ale tady je jich nějak víc. Proto jsem si je prostudovala. Taková malá, stříbrná mrcha (odpusťte ten nemateřský výraz) žije 2-3 roky a za život naklade 100 vajíček. Asi si budu přát k Vánocům deratizátora. Já jsem pro soužití s přírodou, jako pampelišky ve váze, větrat dvakrát denně, nenosit kožichy a tak. Ale co je moc, to je moc.
   Věnovat tolik bodů havěti někomu může přijít přehnané, ale já jsem prostě bytová holka z 6. patra. Jednou za uherský rok pavouk, v létě občas včela, jednou za pár měsíců chuděra zbloudilá rybenka. V domě a hlavně na zahradě je to pořád něco. Já ale věřím, že si zvyknu. Za ten klid a čerstvý vzduch u Rudné to stojí.
    
6. Děti si vyhrají na zahradě

Ano. Děti si vyhrají na zahradě samy asi tak stejně jako si samy vyhrají vevnitř. Takže v našem případě vůbec. Ale já věřím, že to časem přijde. Že mi začne chutnat kafe, že budeme mít bazén a že si prostě sednu na nějakou šíleně drahou a designovou zahradní židli, občas hodím zářivým úsměvem, budu si číst moudrou knihu a těšit se pohledem na mé samostatné, šťastné, přírodou ostravských Vítkovic odchované nenáročné děti poklidně převážející kamínky a klacíky na své oranžové tatrovce.