Porod

Zdlouhavý popis mého mnohahodinového porodu asi nikoho nezajímá. Ani mě to mnohdy nezjímá u ostatních matek. Takže pouze pár postřehů.

• Jste-li prvorodička, pravděpodobně přijedete do porodnice příliš brzy, za což draze zaplatíte pobytem na „hekárně“, v horším případě přímo návratem domů.
• Praskla-li vám voda, stůjte si za tím. Nakonec to uzná i mladý, světaznalý doktor.  
• Za mě klistýr ano. Jsem ráda, že jsem se na sále pouze počůrala. Mohlo být hůř.
• V epidurálu nemám jasno ani po porodu. Nejdřív jsem ho nechtěla, pak jsem ho chtěla za každou cenu, ale bylo už pozdě. Příště to pravděpodobně risknu zase bez něj a možná si pak zase budu nadávat.
• Muž u porodu. U mě neskutečná podpora! Přepínal mi programy v televizi a pouštěl sprchu v bazénku. U porodního dýchání se mi smál a nahlížel lékařům přímo pod ruce. Když ho srovnám s padavkami, které musí na sálech křísit, nikdy bych neměnila.
• V porodnici ztratíte veškerou důstojnost. Nemá smysl se proti tomu bouřit, prostě to přijměte jako fakt.  
• Nebuďte fajnovka a berte za vděk nemocničními košilemi. Jsou praktické a jejich zdroje jsou nevyčerpatelné.
• Nespoléhejte pouze na nemocniční kuchyni. Zaúkolujte rodinu a nechte si propašovat proviant.