Mé nervy přicházejí
Některé vícematky tvrdí, že nesnáší dvě věci. Zimu, tzn. oblékání dětí do 15 vrstev, a nemoci. Já tedy nesnáším věcí daleko víc, ale s těmito dvěma se taky klidně ztotožním.
Takže zima. Zima je krásné roční období, dokud nemáte děti. Když je máte, tak je také krásné, ale pouze týden v roce, který můžete euforicky prosáňkovat a prosněhulákovat, pak už bohužel zbývá jen to pověstné oblékání. Oblékání malých dětí vypadá v praxi tak, že obléknete jeden díl oděvu, a zatímco se natahujete pro další, dítě si ten předchozí sundává. Tímto začíná nekončený příběh, který slabší kousky vzdají a ven se vůbec nevypraví. Já slabý kus nejsem, navíc si uvědomuji, že doma hrozí mnohem větší nebezpečí, že dětem ublížím, než venku. Tam jsou totiž naštěstí svědci. Takže ano, ač se oblékáme do zimních věcí už cca měsíc, každou další výpravu prožívám minitrauma.
Druhou věcí jsou nemoci. Mé děti jsou vždy zdravé, my s mužem jsme vždy zdraví, cokoliv jiného odmítáme, a jinak to nebude. No ale chyba v matrixu - teď dřepím již druhý týden doma s dětmi a nadšeně je dopuji antibiotiky. A vážení - to je teprve zkouška charakteru. Žádná školka, žádný kroužky, ze začátku žádný procházky. Jen surové mateřství v praxi. První fáze je oukej, to mají teploty a je vám jich líto, ale jakmile už je jim dobře, ale do institucí a kolektivu ještě nepatří, přichází křest ohněm. Možná ne pro ty, kteří děti posadí před televizi, ale my si loni prošli pracnou odvykačkou, takže nehodláme naše děti, převážně syna, opět do jeho závislosti na růžovém praseti ponořit. Takže si neustále hrajeme a neustále něco tvoříme. To je tedy můj pocit. Moje děti mají pocit, že na ně kašlu a málo se jim věnuji. Kde je pravda nevím, ale určitě jsem úžasná matka, takže ve mně chyba nebude.
Pak přicházejí na řadu věty, na které se nezapomíná:
"Já jsem se ale chtěla narodit hodné mamince." stěžuje si pětiletá.
COŽE?! Já, co jim probiotika drobím do džusíku, v adventním kalendáři vymýšlím stupidní úkolky na každej den a snáším koleje roztahaný celej tejden po celým obyváku, a taky akumulátorovej vlak z Lidlu, který se předevčírem zasekl pod gaučem a každou minutu udělá "š š š", já, že nejsem hodná?! Jo holka, co by za mě daly děti v Africe ... nebo aspoň v neharmonické rodině.
A pak dojde i na tato památná rčení (přihodilo se dnes), budu citovat sebe.
"Miláčku, já tě mám ráda, ale některé věci, které děláš, se mi nelíbí. Nečůrej prosím své sestře na záda."
A tak by se dalo pokračovat. Dobrá zpráva je, že ze tří kusů jsou dva už prakticky zdravé, takže já nevím, jak vy, ale už jim letím balit batůžky na pondělí do školky. A vysvobodit ten zasss...eklej vlak.
Hana Bordovská
Sranda musí být aneb jak jsme se vyhli návštěvě ORL pohotovosti
Naše manželská dynamika při třech dětech a totálním splynutí duší je taková, že už ani nemusíme používat slova, stačí pohledy...ale vsaďte se, že když si jednou za uherský rok chceme něco říct, dopadne to takhle.
Hana Bordovská
Dovolená na samotě
Jen nás pět, chalupa z roku 1923, žádný signál a zelené pastviny. Z rodinné dovolené v Rychlebských horách přijedeme zrelaxovaní, znovuzrození, prakticky úplně jiní lidi.
Hana Bordovská
Růža
Růža je moje nová kamarádka. Je jí 75, má zakouřený obývák, ostravský humor a samozřejmě pejska. Je skvělá! "Moje" jediná babička, která vypráví.
Hana Bordovská
Den rodiny jsme oslavili dočasnou deportací nejstarší dcery
Úplnou náhodou jsme se dozvěděla, že je dneska den rodiny! Nechápu, jaktože mi to nikdo neřekl. Po včerejším u nás doma záhadně promlčeném dni matek mi prozřetelnost dala další šanci k oslavám.
Hana Bordovská
Jak nám opravují semafor
Česká republika je kouzelná, řekla bych až pohádková země. Co za sedmero horami na západ trvá pár dní, u nás sedmero let. Ne jinak tomu je i s opravou semaforu na Rudné v Ostravě.
Hana Bordovská
Jak "týráme" naše děti
Vychovat dítě v dnešní době je věda. Ať se snažíte sebevíc, způsobíte mu trauma. Je jen otázka, jakého typu a v jakém rozsahu.
Hana Bordovská
Praha bejby (část první)
V dnešní době je moderní cestovat. Do třicítky by každý člověk, který chce něco znamenat, měl stihnout aspoň úplný základ - Bali, Indii, Nový Zéland, New York a ideálně Barmu.
Hana Bordovská
Mořská panna
Je to tady. Děti jsou uzdraveny, tudíž se začínáme účastnit opět sociálního života. Tím myslím školku a kroužky, ne žádné odvážné akce a la Žirafy a jiné zvrácenosti.
Hana Bordovská
Jak jsem frajerka jezdila ve sněhu
Zakládám si na tom, že jsem emancipovaná žena. To znamená, že mám řidičský průkaz a živnostenský list. Díky kterému vydělám asi tolik, že nemusím ani podávat daňové přiznání, takže je všem jasné, jak to s mojí emancipací asi je.
Hana Bordovská
Jak jsem poprvé žebrala
Není nic romantičtějšího než v pohádkové vánici pobíhat s málo navlečeným dítětem v areálu nemocnice a ... žebrat. Ano, true story.
Hana Bordovská
Jak jsme zdobili stromeček
Stromek jsme zdobili už včera. Protože jsme duší Amíci. Kdybych uměla upéct krocana, tak snad slavíme Den díkuvzdání, ale já neumím ani kachnu, takže banán. Off topic. Strojení stromu se třemi pomocníky je...
Hana Bordovská
Studujte ty logopedie!
Doba je tvrdá. Já ještě vyrostla ve výjimečném čase, kdy jsem si své povolání mohla vybrat sama. A stejně jsem si vybrala blbě, takže se mi tady množí dotazy typu, co budu po rodičáku dělat. Joo, to bych taky ráda věděla. Ale!
Hana Bordovská
Naše příměstská dovolená
Dovolenou jsme letos vynechali, ostatně jako posledních 6 let. Děti používáme jako výmluvu pro naši pohodlnost zažívat stejně vypjaté situace s dětmi jako doma, jen na neznámých místech za nemístné peníze.
Hana Bordovská
Záda
Je mi 28. To samo o sobě je pro mě celkem revoluční informace, protože od mých posledních narozenin žiju v tom, že je mi 27. Ještě převratnější je ovšem fakt, že jsem si minulý týden odrovnala záda.
Hana Bordovská
Jak jsem volala operátorovi aneb rušíme ty internety
Můj životní příběh s modrým operátorem je hořkou tragikomedií. Táhne se již spoustu let, spoustu telefonátů a spoustu návštěv poboček. Ale dnes jsem podnikla první krok ke skutečné svobodě.
Hana Bordovská
Si spolu vyhrajou říkali
Joo, víš jak, věkový rozdíl dva roky? Si spolu vyhrajou. Prakticky nebudeš muset nic dělat. Ano, ano, ano.
Hana Bordovská
Jak si najít kamarádky matky
Z internetů jsem vypozorovala, že některé novopečené maminky mají problém si najít kamarádky s dětmi. A to je trápí. Takže krátký guide, jak na to.
Hana Bordovská
Co jste (ne)chtěli vědět o kojení
Kojím první ligu. Odkojila jsem dvě a půl dítěte. S dvěma párměsíčními přestávkami mým tělem proudí mateřské mléko již čtyři a půl roku. Takže jsem se pasovala do role kojologa, případně i prsoatra.
Hana Bordovská
Z deníku mimina - na mámu leze jaro
Máma se neumí starat o kytky. A ví to. Proč asi nemáme ani jednu pokojovku? Vrchol naší flóry jsou tulipány, které si přihazuje k nákupu z Tesca, a nějaká ta plíseň za knihovničkou. Jenže přichází jaro, že jo...
Hana Bordovská
Z deníku mimina - když konkurenti nejsou doma, princezna má pré
Matka nejen, že posílá čtyřletou ségru do školky, když je na rodičáku se mnou, ale navíc odkládá i dvouletého bráchu do jeslí. A myslí si, že když budu doma jenom já, že něco stihne. Ha ha. Jasně.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 140
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 804x