Z deníku mimina - zamilovaná

Už to budou tři týdny, co je ze mě neodolatelná svůdkyně. Musím se přiznat, že pro pana doktora, který mi náušnice nastřelil, mám slabost, a proto jsem se rozhodla vytvořit záminku, jak do jeho ORL ordinace opět zavítat. 

Přijde mi, že moji rodiče se v trojrodičovství začínají zabydlovat, vypadají šťastnější a dokonce si dělají čas na svoje věci. To mi nepřijde správné. Proto jsem tři dny měla teplotu. Jen tak. Máti už očekávala zuby, ale to ještě neplánuji, ty si musím nechat v záloze. Ani jsem se neosypala, takže pátá, šestá, sedmá a stopadesátáosmá nemoc taky nic. Za pár dní se brácha a ségra rozhodli vybulat školku a školičku, hodili si kašel s rýmou a byli jsme s mámou všichni doma. Bylo to moc idylické. Kdyby teda máma občas nekřičela a nepropadala sebelítostivým stavům. Proč si pak ty děti teda dělala? Nechápu. Nicméně...aby to neměla tak pohodové, rozhodla jsem se k sourozencům připojit, někdy je dobré táhnout za jeden provaz. A v tom mi to došlo. Když se budu snažit moc, můžu to dotáhnout až na zánět středního ucha a opět se setkat s tím sympatickým otorhinolaryngologem. Dojednáno. Jdu na to. 

Co vám budu povídat, zánět středního ucha bolí šíleně, ale láska všechno vydrží, takže doktůrku, už se na tebe těším. Dle mého vše šlapalo jako po drátkách, když do situace vstoupila má aktivistická matka. Nejspíš plánuje vyhrát cenu roku za nejlepšího rodiče, takže když si brácha v sobotu prokousl ret, poslala s ním tátu na pohotovost, jestli je to na šití. Nebylo že, samozřejmě.

No a v neděli, kdy jsem vřeštěla bolestí i přes ty nurofeny a paralen čípky, ji napadlo, že mě možná bolí ucho a chtěla vyrazit na ORL pohotovost. To sotva! Místo mého milovaného doktora by tam seděl nějaký vzpruzelý soudruh či hůř, vzpruzelá soudružka. To teda ne. Naštěstí táta měl dost empatie podpořit můj plán a pohotovost matce rozmluvil. Abych ho omluvila, on o zánětech středního ucha nic neví, takže si myslel, že máti zase přehání. 

A tím jsme se přehoupli do pondělí. Nevím, jestli jsem nespala bolestí nebo vzrušením, že mě snad máma už zaveze za mým idolem. A zavezla. Sice teda s celou tou skvadrou, brácha a ségra tam tak akorát křenili, ale vyrazili jsme za mým štěstím. 

Cestu jsem sice prospala, leč probuzení bylo krásné. Sedím naproti mé lásce a slyším: "No ty jsi pěkná ženská a jaké máš supr vlasy!" JÁ TO VĚDĚLA! Věděla jsem, že mezi námi něco je. Kompliment. Pak se ke mně láskyplně naklonil a... Ok, pusa to nebyla, ale mrkl mi do ucha a pak mi propíchl bubínek. Romantika podle Pilcher to není, ale já beru, co je. A těším se na pátek! To totiž jedeme na kontrolu!!!