jsme si na zahradě postavili bazén. Jak jinak. Takže už je to jasný jako facka. Ne naše řeč, ne závist, ne socialistické smýšlení, ale bazén prozradil pravou národní a morální příslušnost. A teď jak to všechno šlo.
Muže je perfekcionista, já nikoliv. Takže z původního plánu na bazén kašleme, je s ním spousta práce a mužovo to nevíš, co to je, strat se o bazén, jsme se dokopali k tomu, že už nám týden stojí. Na nevyrovnaném, nepřipraveném povrchu. Opět zdůrazňuji, není to mužova chyba, pravou řáčinou je moje "a to je dóbre" nebo "a to bude dóbre". Tudíž z bazénu, který měl mít 80 cm vody, aby se naše dcerunka mohla učit plavat, teď máme brouzdátko s hladinou 40 cm. Bazén vypadá zvenku zuboženě, neb není na určité straně dokonale napuštěn. Filtraci, která samozřejmě zrovna vyšla na kritickou stranu, jsme museli štelovat s pomocí všech fyzikálních znalostí, které v nás zůstaly. ALE! Vody je dost na to, aby unesla lehátko a dcera bazén miluje, proto jsem s ní do něj musela chodit i v počasí, které dle mě a hlavně mých zimomřivých rodičů na koupání absolutně není, ale odolejte těm roztomilým dětským očím (nebo spíš scénám, které by následovaly v případě odmítnutí, abychom byli realističtí).
A to je možná důvod, proč má dneska dcera rýmečku a já ji i tak propašovala do školky (pšt a moralistky pryč! Není to zelený, nemá kašel, nemá teplotu a já jsem 33 tt.)
Každopádně. Jak jsme rádi, že jsme si ten příšerný kýč, který každý Čech, který má trochu pozemku, musí postavit, na zahradu umístili. Neboť když jsme včera s mužem zkoukli předpověď počasí, přizastavil se mi dech a muž jen zkonstatoval: "No to snad už radši poroď."