Typy (nikoliv tipy) při scénách v supermarketu

Ač bych ráda, tipy vám dát nemůžu, neb si jednu ukázkovou scénu můj prohýbající se, vřeštící, rok a půl starý syn zrovna včera střihl v Tescu. Zato můžu podat hlubokou studii o typech rodičů a přihližejících.

Předně. Je mi líto vás, kteří jste za celé životy mých dětí museli být svědky jejich ošklivých výstupů na veřejnosti. Ale nemůžu za to, ač teda nevýchova tvrdí, že jo, a proto jsem mámo, táto přihlášená na webinář zdarma, abych se dozvěděla, jak to jde bez vzteku. Nicméně zatím stále alibisticky - není to moje chyba. Holt, aby člověk mohl projít pokladnou a jít na ty houpací auta a vrtulníky (do kterých mimochodem neházím peníze, takže tam moje děti v šťastné nevědomosti sedí a prostě točí volantem bez příšerných kolotočářských efektů), musí zaplatit nákup. A tohle prostě batole nepobírá. A ano, nemám ho tedy brát do obchodu. Máte pravdu, na to jsme se s mužem shodli. "Vsaď se, kamaráde, že jsi byl v obchodě naposled." výchovně zaintervenoval otec našeho trpitele.

K východisku či jádru (už nevím) mé odborné studie. Jdeme na to.

TYPY SVĚDKŮ

Typy nešťastníků nedobrovolně se vyskytujících v blízkosti živlu se dají rozdělit do dvou klíčových kategorií - bezdětní a dětní. Bezdětnými se bohužel myslí i lidé, kteří kdysi v minulosti rodičovstvím projít mohli ale zřejmě již zapomněli, jaké to bylo.

Bezdětní

• Nemilosrdný soudce - poznáte ho podle svraštěného obočí, podmračeného výrazu, nespokojeného pomlaskávání a proceděných vět ve stylu: Uklidněte si to dítě, Člověk si nemůže ani v klidu nakoupit, Tohle kdysi nebývalo, atd. atd.
• Výchovný poradce - bezdětný výchovný poradce je příšerná kombinace, typ svědka, kterým nebozí rodiče nejvíce pohrdají. Jeho myšlenky, v horším případě hlasitá tvrzení začínají slovy "Až já", které si může strčit do... klobouku. Vzkaz z Parentlandu pro vás: "Tak už si ty děti konečně udělej, ať svět obohatíš svou bezchybnou a fungující výchovou."
• Flegmatický ignorant - miláček. Je mu jedno, že nějaké cizí děcko řve a ruší jeho nákup. Přinejhorším si zastrčí sluchátka do uší, přinejlepším se dokonce usměje, ne ovšem blahosklonně shovívavě jako výchovný poradce.

Dětní

Rozdělení dětných přihlížejících je téměř stejné, ale v absolutně jiném kontextu.

• Nemilosrdný soudce - pěkně hnusný dětný typ, protože tenhle pasivní účastník scény vychází z jediného - a tím je vlastní zkušenost. Měl štěstí, že se mu narodily "hodné" děti, nicméně domnívá se, že je vykouzlil svojí kouzelnou výchovou. A proto odsuzuje všechny "spratky", kteří se válejí po zemi v supermarketu. Rovněž cedí prupovídky mezi zuby, někdy má tolik odvahy (nedostatek pudu sebezáchovy předpokládám), že si troufne vás konfrontovat. Na to doporučuji přidat do vozíku láhev něčeho ostřejšího a večer řádně utopit hořký pocit výchovného selhání. Pro mé těhotné soudružky - čokoládu. Pokud vás z ní pálí žáha, tak už nevím.
• Východný poradce - může a nemusí mít pravdu. Nicméně každý dětný rodič, který skutečně našel recept na scény v obchodě, by měl mít dostatek rozumu a necpat to zoufalému rodiči, jehož největším přáním je mít Rumburakův plášť nebo Arabelin prsten. A zmizet, nejlépe bez dítěte.
• Empatický soucítitel - nejlepší typ dětného svědka. Projde kolem, povzbudivě na vás mrkne. Hluboce si uvědomuje, jak prekérní situací procházíte a překypuje vděčností, že tentokrát není postrachem obchodu jeho Budulínek.

TYPY RODIČŮ

Rodiče reagují na scény svých potomečků různě. Ti nejlepší samozřejmě žádné scény nezažívají, protože buď jsou natolik rozumní, že děcka do obchodu netahají, nebo prostě pozřeli všechnu výchovnou moudrost světa a umí scénám předcházet (a tím nemyslím dopování děcka ve vozíku rohlíkama celý nákup, s vámi soucítím a rozumím, každopádně doufám, že vždycky nahlásíte i sežraný proviant). A pak je tady zbytek. Reaktivní chudáci, kteří scéně nepředešli a nyní se nedobrovolně vyskytli na jevišti života obnaženi v rodičovství tím nejnepříjemnějším způsobem.

• Zoufalá slibotechna - "Marečku, prosím tě, přestaň plakat, nemůžeme teď koupit dvacet balení bonbónů, ale hned, jak zaplatíme, tak si rozbalíš lízátko, ano? Hlavně neplakej (haha, spíš nevřískej jak na lesy). Brzy už půjdeme. A na večeři si uděláme pizzu, jo?" Tenhle přístup houby funguje a vychováváte si rozmazlence. Klasika.
• Policajt - "Okamžitě se zvedni, nikdo na tebe není zvědavý. A když budeš pokračovat, nebude dneska žádná pohádka. A o víkendu nepůjdeme na hřiště. A rozpářeme ti tvoje hračky a zavřeme tě do sklepa." Ok, přeháním, ale rozumíme si. Ti ostřejší přidají výchovnou ránu.
• Já nic, já muzikant - doufá, že scéna přejde. Sama. K dítěti se téměř nehlásí a řídí se výchovnými poučkami, že divadlo bez publika dojde k brzkému konci. Nevím, kdy a na koho to platí, ale v obchodě málokdy.
• Psycholog - "Adámku, já vím, jak se cítíš. Asi jsi teď pěkně naštvaný, že? Chtěl jsi těch 80 nanuků a máma ti je nekoupila. Rozumím ti." Asi může fungovat, knihy tvrdí, že jo, moje zkušenost, že ne, nicméně první předpoklad je, že dítě musí vaši podmanivou a pokorkovou řeč slyšet. Což bývá při záchvatu problém.

Nevím, co bude fungovat na cizí děti, ale na moje zabralo jen jídlo. Tudíž jsem mu zacpala hubu, asi bych měla napsat pusu, ale když ve třetím trimestru táhnete dvanáctikilové zmítající se děcko pod paží a víte, že budete muset vystát frontu, vyložit, naložit a zaplatit celý nákup, přestanete používat jazyk spisovný a přejdete k vulgárnímu.

Aspoň, že starší dítě, které měl na starosti muž, se spokojeně vezlo v tom vozíkovém autíčku a šťastně svíralo v ruce lízátko. Jo, šílený, měli jsme ji radši namotivovat na avokádo nebo zelený ječmen, ale víte, jak je z článku jasné, nikdo nejsme dokonalí, že.