Jsi jenom máma (díky broučku)
Jak může být někdo jenom máma? Ty hodiny kojení, uspávání, stavění stupidních věží z kostek, čtení ještě stupidnějších knížek, bla bla bla. Matka je anděl, matka je alfa a omega, matka je prostě matka. Kdo je víc.
Tyhle názory mi přišly poněkud přes čáru, jsem nejspíš ovlivněna pobytem v Belgii a mužem, který inklinuje k západnímu modelu. Žena má dát dítě do jeslí a chodit do práce. No takže já se jako zmítám někde "uprostřed" (spíš dost vlevo). Do práce sice nechodím, rodičovský příspěvek pobírám více než svědomitě, děcko jsme prorvala do školky ještě před třetím rokem a to mladší se za bájných necovidových časů socializovalo na hlídání v rodinném centru, ale jako cítím se trochu blbě, že jen "sedím" doma a nedělám nějakou pořádnou kariéru. Nebo aspoň nechodím do práce mezi lidi, abych pak mohla manžela oslnit třeba historkou od Dáši a pomluvami na pracovišti místo dojemného skóre pokaděných plín a úctyhodně nízkého času sledování pohádek.
No a když už se konečně při tom třetím těhotenství uklidňuju, že jsem skvělá. Že zvládám svoje dvě děti, domácnost a drobný přivýdělek, že až třetí dítko trochu odroste, budu zase někdo, zase využiju to, jak jsem úžasně chytrá a efektivní a flexibilní a rychlá, moje dcera pronese památnou větu.
Dcera: "Mami, ty jsi jenom maminka." (Slyšíte tam to jenom, jo?!)
Matka: S tím nejsladším úsměvem: "Jak to myslíš, že jsem jenom maminka?"
Už jsem se začala děsit, že mě čeká něco na styl, že nejsem policajt jako strejda Láďa nebo učitelka v mateřské školce jako teta Blanka a hodlala jsem jí vmést do obličeje, že jsem kdysi (asi tak někdy ve středověku) byla paní učitelka ve škole a i když už nejspíš učit nechci, tak jako můžu být co jen chci. Ostatně jako v dnešní době všichni....když v tom dcera pokračovala.
Dcera: "No, že jsi prostě jenom máma. Že nejsi ani opička, ani panenka, ani, ...
What? Už upřímně nevím, co tam všechno vymyslela, ale s jistotou vím, že žádné povolání nepadlo, ještě že tak...To je polehčující okolnost pro ni za ty dvě "jenom mámy". A to jsem ji kojila přes rok a chránila jsem ji docela dlouho od bílého jedu. No zpátky k věci.
Jisté je, že moje dcera se nejspíš domnívá, že máma je vlastně samostatný druh. Máma není savec, máma není člověk. Čímž potvrzuje teorii skupiny matek zmíněnou v úvodu. Takže pohoda, ženy, nohy na stůl, buďme jenom mámy, aspoň nejsem opičky.
Jo a největší poctou je:
Matka: "Čím chceš být, až budeš velká?"
Dcera: "Maminka."
Matka: "Určitě? Můžet být třeba i paní doktorka..." (Ne, nemám snahu si na ní něco vynahrazovat, ráda si prohlíží knihy s nemocniční tematikou).
Dcera: "Nee. Maminka!"
No a je to jasné. Matka je povolání jako každé jiné. Takže milujte se, množte se a matkujte.
Hana Bordovská
Sranda musí být aneb jak jsme se vyhli návštěvě ORL pohotovosti
Naše manželská dynamika při třech dětech a totálním splynutí duší je taková, že už ani nemusíme používat slova, stačí pohledy...ale vsaďte se, že když si jednou za uherský rok chceme něco říct, dopadne to takhle.
Hana Bordovská
Dovolená na samotě
Jen nás pět, chalupa z roku 1923, žádný signál a zelené pastviny. Z rodinné dovolené v Rychlebských horách přijedeme zrelaxovaní, znovuzrození, prakticky úplně jiní lidi.
Hana Bordovská
Růža
Růža je moje nová kamarádka. Je jí 75, má zakouřený obývák, ostravský humor a samozřejmě pejska. Je skvělá! "Moje" jediná babička, která vypráví.
Hana Bordovská
Den rodiny jsme oslavili dočasnou deportací nejstarší dcery
Úplnou náhodou jsme se dozvěděla, že je dneska den rodiny! Nechápu, jaktože mi to nikdo neřekl. Po včerejším u nás doma záhadně promlčeném dni matek mi prozřetelnost dala další šanci k oslavám.
Hana Bordovská
Jak nám opravují semafor
Česká republika je kouzelná, řekla bych až pohádková země. Co za sedmero horami na západ trvá pár dní, u nás sedmero let. Ne jinak tomu je i s opravou semaforu na Rudné v Ostravě.
Hana Bordovská
Jak "týráme" naše děti
Vychovat dítě v dnešní době je věda. Ať se snažíte sebevíc, způsobíte mu trauma. Je jen otázka, jakého typu a v jakém rozsahu.
Hana Bordovská
Praha bejby (část první)
V dnešní době je moderní cestovat. Do třicítky by každý člověk, který chce něco znamenat, měl stihnout aspoň úplný základ - Bali, Indii, Nový Zéland, New York a ideálně Barmu.
Hana Bordovská
Mořská panna
Je to tady. Děti jsou uzdraveny, tudíž se začínáme účastnit opět sociálního života. Tím myslím školku a kroužky, ne žádné odvážné akce a la Žirafy a jiné zvrácenosti.
Hana Bordovská
Jak jsem frajerka jezdila ve sněhu
Zakládám si na tom, že jsem emancipovaná žena. To znamená, že mám řidičský průkaz a živnostenský list. Díky kterému vydělám asi tolik, že nemusím ani podávat daňové přiznání, takže je všem jasné, jak to s mojí emancipací asi je.
Hana Bordovská
Jak jsem poprvé žebrala
Není nic romantičtějšího než v pohádkové vánici pobíhat s málo navlečeným dítětem v areálu nemocnice a ... žebrat. Ano, true story.
Hana Bordovská
Mé nervy přicházejí
"Děti, nepokoušejte to, nepokoušejte to" sklíčeně varuji své děti, když se po koupání nehodlají oblékat. Dcera v předvánočním období celkem trefně poznamená: "Copak? Tvoje nervy přicházejí?" Jo, moje nervy a Vánoce...
Hana Bordovská
Jak jsme zdobili stromeček
Stromek jsme zdobili už včera. Protože jsme duší Amíci. Kdybych uměla upéct krocana, tak snad slavíme Den díkuvzdání, ale já neumím ani kachnu, takže banán. Off topic. Strojení stromu se třemi pomocníky je...
Hana Bordovská
Studujte ty logopedie!
Doba je tvrdá. Já ještě vyrostla ve výjimečném čase, kdy jsem si své povolání mohla vybrat sama. A stejně jsem si vybrala blbě, takže se mi tady množí dotazy typu, co budu po rodičáku dělat. Joo, to bych taky ráda věděla. Ale!
Hana Bordovská
Naše příměstská dovolená
Dovolenou jsme letos vynechali, ostatně jako posledních 6 let. Děti používáme jako výmluvu pro naši pohodlnost zažívat stejně vypjaté situace s dětmi jako doma, jen na neznámých místech za nemístné peníze.
Hana Bordovská
Záda
Je mi 28. To samo o sobě je pro mě celkem revoluční informace, protože od mých posledních narozenin žiju v tom, že je mi 27. Ještě převratnější je ovšem fakt, že jsem si minulý týden odrovnala záda.
Hana Bordovská
Jak jsem volala operátorovi aneb rušíme ty internety
Můj životní příběh s modrým operátorem je hořkou tragikomedií. Táhne se již spoustu let, spoustu telefonátů a spoustu návštěv poboček. Ale dnes jsem podnikla první krok ke skutečné svobodě.
Hana Bordovská
Si spolu vyhrajou říkali
Joo, víš jak, věkový rozdíl dva roky? Si spolu vyhrajou. Prakticky nebudeš muset nic dělat. Ano, ano, ano.
Hana Bordovská
Jak si najít kamarádky matky
Z internetů jsem vypozorovala, že některé novopečené maminky mají problém si najít kamarádky s dětmi. A to je trápí. Takže krátký guide, jak na to.
Hana Bordovská
Co jste (ne)chtěli vědět o kojení
Kojím první ligu. Odkojila jsem dvě a půl dítěte. S dvěma párměsíčními přestávkami mým tělem proudí mateřské mléko již čtyři a půl roku. Takže jsem se pasovala do role kojologa, případně i prsoatra.
Hana Bordovská
Z deníku mimina - na mámu leze jaro
Máma se neumí starat o kytky. A ví to. Proč asi nemáme ani jednu pokojovku? Vrchol naší flóry jsou tulipány, které si přihazuje k nákupu z Tesca, a nějaká ta plíseň za knihovničkou. Jenže přichází jaro, že jo...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 140
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 804x