Těhotenské hormony
A na jejich nedostatek se můžeme vymluvit i po menopauze. Win win, ženy sobě! Chlapi? Máte smůlu. A nedostatek estrogenu. Teda někteří...
Ale stejně si všechny přiznejme, že nejzákeřnější hormony jsou ty těhotenské. Protože já jsem teď těhotná. Takže já to mám nejhorší. Pochopitelně, jak jinak.
Těhotenství otřese vaším tělem (nebo tím mým aspoň ano), ale s čím "těhulka" někdy tak trochu nepočítá je, že otřese i její psychikou. A když se do toho přidá covid a jiné zákeřné proměnné této radostné doby, psychologa aby nastávající maminka pohledala. Nemyslete si, že jsem nějaká máslo. Nový život pod srdcem (nebo pod vykojenýma prsama) nosím už potřetí, takže já vím, jakému nepříteli čelím. Jenže...byla dlouhá zima. Navíc nemůžu za sportem ani za kulturou a dokonce ani po nákupech (zapáskované hypermarkety fakt nepočítám). Takže i když bych možná stejně na bazén, do divadla nebo do Pepca nešla, ten pocit, že nemůžu, neustálá přítomnost mých dětí a svého času dlouhoptřetrvávající nízké teploty společně tedy s hlavním činitelem - těhotenským hormonem - dokázaly své.
Rozbrečel mě památník. Držela jsem v ruce památník z prvního stupně, prohlížela obrázky od lidí, na které jsem si spoustu let nevzpomněla, a byla dojatá. Nad těma poměrně hnusnýma čmáracnicema, které mi ale asociovaly celé to dětství bez tik toku a instagramu, dětství "klíče na krku", zkrátka něco, co mé děti nikdy nezažijí.
A tím se slzami a přemírou sebelítosti nekončíme.
Brečím u filmů, brečím protože po mně pořád někdo chce jídlo (maminko papat) a pozornost, brečím, protože to mám hrozně těžké (nemám, já vím, ale těhotné pochopí). Brečím, protože nechci vařit a brečím, protože nemůžu běhat, i když běhání moc nemusím. A za to všechno můžou hormony. Těhotenský hormony. Lituju se, že už nikdy nebudu mít tělo jak před dětmi (ne asi) a že mám takové ty hnusné suché stařecké paty. Že mám diastázu. Ještě a taky už zase.
A tak to prostě, milé maminky, s těmi hormony je. Ještě pár týdnů zpátky, jsem se plácala po rameni, jak to skvěle zvládám, a teď mi zkazí náladu jenom to, že mám zase udělat oběd a že se Clotrimazol, Jenemazol a kterýkoliv jiný mazol stal nepostradatelnou složkou domácnosti, možná až členem rodiny, minimálně té, ve které jsem já a budoucí mimino.
NA DRUHOU STRANU!
Těhotenské hormony jsou ty, které vás donutí se rozplývat nad cizími malými novorozenci. Které vás přesvědčí, že bachor jak medicimbál, strie až za ušima a neklidné nohy (nezasvěcené si vygooglete syndrom neklidných nohou) jsou vlastně tím nejhezčím, co vás potkalo, protože všechny tyto malé zázraky vám dokazují, že pod vaším srdcem tluče minimálně ještě jedno. A že budete mít hezké dítě a šťastnou rodinu a smysl života. A tak. Má to svoje ups [aps].
Hana Bordovská
Sranda musí být aneb jak jsme se vyhli návštěvě ORL pohotovosti
Naše manželská dynamika při třech dětech a totálním splynutí duší je taková, že už ani nemusíme používat slova, stačí pohledy...ale vsaďte se, že když si jednou za uherský rok chceme něco říct, dopadne to takhle.
Hana Bordovská
Dovolená na samotě
Jen nás pět, chalupa z roku 1923, žádný signál a zelené pastviny. Z rodinné dovolené v Rychlebských horách přijedeme zrelaxovaní, znovuzrození, prakticky úplně jiní lidi.
Hana Bordovská
Růža
Růža je moje nová kamarádka. Je jí 75, má zakouřený obývák, ostravský humor a samozřejmě pejska. Je skvělá! "Moje" jediná babička, která vypráví.
Hana Bordovská
Den rodiny jsme oslavili dočasnou deportací nejstarší dcery
Úplnou náhodou jsme se dozvěděla, že je dneska den rodiny! Nechápu, jaktože mi to nikdo neřekl. Po včerejším u nás doma záhadně promlčeném dni matek mi prozřetelnost dala další šanci k oslavám.
Hana Bordovská
Jak nám opravují semafor
Česká republika je kouzelná, řekla bych až pohádková země. Co za sedmero horami na západ trvá pár dní, u nás sedmero let. Ne jinak tomu je i s opravou semaforu na Rudné v Ostravě.
Hana Bordovská
Jak "týráme" naše děti
Vychovat dítě v dnešní době je věda. Ať se snažíte sebevíc, způsobíte mu trauma. Je jen otázka, jakého typu a v jakém rozsahu.
Hana Bordovská
Praha bejby (část první)
V dnešní době je moderní cestovat. Do třicítky by každý člověk, který chce něco znamenat, měl stihnout aspoň úplný základ - Bali, Indii, Nový Zéland, New York a ideálně Barmu.
Hana Bordovská
Mořská panna
Je to tady. Děti jsou uzdraveny, tudíž se začínáme účastnit opět sociálního života. Tím myslím školku a kroužky, ne žádné odvážné akce a la Žirafy a jiné zvrácenosti.
Hana Bordovská
Jak jsem frajerka jezdila ve sněhu
Zakládám si na tom, že jsem emancipovaná žena. To znamená, že mám řidičský průkaz a živnostenský list. Díky kterému vydělám asi tolik, že nemusím ani podávat daňové přiznání, takže je všem jasné, jak to s mojí emancipací asi je.
Hana Bordovská
Jak jsem poprvé žebrala
Není nic romantičtějšího než v pohádkové vánici pobíhat s málo navlečeným dítětem v areálu nemocnice a ... žebrat. Ano, true story.
Hana Bordovská
Mé nervy přicházejí
"Děti, nepokoušejte to, nepokoušejte to" sklíčeně varuji své děti, když se po koupání nehodlají oblékat. Dcera v předvánočním období celkem trefně poznamená: "Copak? Tvoje nervy přicházejí?" Jo, moje nervy a Vánoce...
Hana Bordovská
Jak jsme zdobili stromeček
Stromek jsme zdobili už včera. Protože jsme duší Amíci. Kdybych uměla upéct krocana, tak snad slavíme Den díkuvzdání, ale já neumím ani kachnu, takže banán. Off topic. Strojení stromu se třemi pomocníky je...
Hana Bordovská
Studujte ty logopedie!
Doba je tvrdá. Já ještě vyrostla ve výjimečném čase, kdy jsem si své povolání mohla vybrat sama. A stejně jsem si vybrala blbě, takže se mi tady množí dotazy typu, co budu po rodičáku dělat. Joo, to bych taky ráda věděla. Ale!
Hana Bordovská
Naše příměstská dovolená
Dovolenou jsme letos vynechali, ostatně jako posledních 6 let. Děti používáme jako výmluvu pro naši pohodlnost zažívat stejně vypjaté situace s dětmi jako doma, jen na neznámých místech za nemístné peníze.
Hana Bordovská
Záda
Je mi 28. To samo o sobě je pro mě celkem revoluční informace, protože od mých posledních narozenin žiju v tom, že je mi 27. Ještě převratnější je ovšem fakt, že jsem si minulý týden odrovnala záda.
Hana Bordovská
Jak jsem volala operátorovi aneb rušíme ty internety
Můj životní příběh s modrým operátorem je hořkou tragikomedií. Táhne se již spoustu let, spoustu telefonátů a spoustu návštěv poboček. Ale dnes jsem podnikla první krok ke skutečné svobodě.
Hana Bordovská
Si spolu vyhrajou říkali
Joo, víš jak, věkový rozdíl dva roky? Si spolu vyhrajou. Prakticky nebudeš muset nic dělat. Ano, ano, ano.
Hana Bordovská
Jak si najít kamarádky matky
Z internetů jsem vypozorovala, že některé novopečené maminky mají problém si najít kamarádky s dětmi. A to je trápí. Takže krátký guide, jak na to.
Hana Bordovská
Co jste (ne)chtěli vědět o kojení
Kojím první ligu. Odkojila jsem dvě a půl dítěte. S dvěma párměsíčními přestávkami mým tělem proudí mateřské mléko již čtyři a půl roku. Takže jsem se pasovala do role kojologa, případně i prsoatra.
Hana Bordovská
Z deníku mimina - na mámu leze jaro
Máma se neumí starat o kytky. A ví to. Proč asi nemáme ani jednu pokojovku? Vrchol naší flóry jsou tulipány, které si přihazuje k nákupu z Tesca, a nějaká ta plíseň za knihovničkou. Jenže přichází jaro, že jo...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 140
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 804x