Žehlila jsem z nudy

24. 06. 2020 21:07:54
Oukej, dneska si dáme takový brainstorming. Prostě budu psát postřehy z života mateřského tak, jak to přijde na mou aktuálně poporodně depresivní mysl (jsem sice po porodu sedm měsíců a 19 dní, ale určitě jde o poporodní spleen).

Začneme takovou tou dojemnou perličkou, která nikoho nezajímá. Něco jako svého času poslední reportáž ze zpráv na Nově o zvířátkách. Dneska u mě byla kámoška se stejně starou dcerou jako je Emma. Holky blbly (což samo o sobě je zázrak, protože běžně mezi nimi probíhá interakce pouze, když si chtějí navzájem brát hračky). A my se s kámoškou smály, jak pěkně spolu ty naše dvě cácorky dovádí, když v tom druhá holčička vyslovila památnou větu: „My tady ale teda provádíme!“. Já vím, že je to úplně o ničem, ale strašně se mi to líbí. Takže to byla ta reportáž o zvířátkách, teď to žehlení.

Slíbila jsem si, že nebudu číst emimino. A fakt se mi to dařilo. Ale dneska byl hodně náročnej večer. Vlastně náročné tři dny. A večer vyvrcholil tím, že mi na prsu a bolavých šlachách v zápěstí viselo jedno dítě a druhé po mně chtělo, ať těsně před zavřením dveří ve správném pořadí zopakuji mantru „pápá, dobrou noc, hají“ nebo „hají, pápá, dobrou noc“ nebo cokoliv jiného a já toho evidentně nebyla schopná, ač jsem se snažila. A tak jsem si pak, až bylo po všem (tedy i po řevu a výčitkách „mami, nekřič“) v klidu najela na emimino. A zjistila jsem, že spousta žen ještě stále žehlí. Já také dřív žehlila. A uvažovala jsem, proč jsem vlastně žehlila. A došlo mi, že proto, že jsem měla čas a nic extra lepšího na práci. No dnes mám sušičku, rvu do ní prakticky všechno a nežehlím vůbec nic, ani když to je pokrčené, protože matky a otcové mají hrdě nosit zmuchlané hadry, aby ukázali, že svůj čas věnují vyšším cílům jako je výchova nové generace.

„Měli být už dávno ve školce.“ Klasicky jsme se opět pohádali. Nepíšu to, aby čitatelé, kteří mě znají, začali hledat temné stíny na našem dokonalém manželství, ale abych povzbudila všechny, kterým děti dělají trošku čárečku přes rozpočet poklidného života. Já mám někdy dětí plnou hlavu a muž se domnívá, že všechny naše problémy by vyřešila školka nebo jesle a že západ je super a že systém v Česku je na nic, protože nutí matky být tak dlouho a intenzivně s dětmi. Já bych chtěla být doceněná za pot, krev a slzy, které věnuji svým dětem. A tady se naše životní pohledy rozcházejí, a proto se hádáme.

„Děti nejsou jen kazi*uci, ale taky kazivztazi.“ Další moudro mého muže. A je to pravda. Ale to nevadí. Co bychom si bez nich počali? Cestovali kolem světa jako každý druhý, v tom není hodnota. Pravdou je, že jsme si nemohli ovšem ani kvalitně vyměnit názory, protože kojenec povzbuzen vyšší hlasitostí hovoru začal hulákat z vaničky a dcera se mě asi osmkrát vysoko posazeným hlasem zeptala, jestli ponožky taky patří do koše na špinavé prádlo. To se pak těžko hádá. A výměny názorů musí být. A teď už jsme na hádání moc unavení, tak já nevím, kdy tu atmošku pročistíme.

Prodávám hadry. Nadešel čas si přiznat, že do některých věcí už se prostě nikdy nevlezu. Od svých dvaceti jsem ladně proplula třemi velikostmi a pevně věřím, že na M se udržím. Ale na XS to nevidím. Takže fotím věci a budu se snažit vydělat majlant. Abych si v Ikei nakoupila kraviny, které nepotřebuju. Třeba. Nebo zdravotní papuče, protože mě bolí nohy.

A jelikož chci své propadající se nohy řešit, zavolala jsem své obvodní lékařce. Bylo mi divné, že se v porodnici nemohli dopátrat v systému mého paktického lékaře. Dnes jsem se dozvěděla proč. Již dva a půl roku neordinuje. Nuže mám novou lékařku, a pokud chci žádanku na ortopedii, musím se jít seznámit. Neobjednávají. Ano, s miminem přijít můžu. Skvělý. Jedno pozitivum to má. Jsem zdravá jako rybička nebo řípa. Co je řípa? Řepa? To mi připomíná, že zítra čtem s Emmou pohádku o řepě. To mi připomíná, že když muž vytahoval pařez vlašského ořechu (asi tak celou koronu), vybavila se mu pohádka o řepě a chtěl ji aplikovat do praxe. Jenže si nemohl vzpomenout na přesný název a prezentoval mi ji tedy jako pohádku „Dědek a babka“ nebo tak nějak.

Mou terapii bych asi zakončila slovy z jakéhosi filmu „Zajímavé, to co říkáš, není vůbec zajímavé“. Tak dobrou.

Autor: Hana Bordovská | středa 24.6.2020 21:07 | karma článku: 14.08 | přečteno: 572x

Další články blogera

Hana Bordovská

Sranda musí být aneb jak jsme se vyhli návštěvě ORL pohotovosti

Naše manželská dynamika při třech dětech a totálním splynutí duší je taková, že už ani nemusíme používat slova, stačí pohledy...ale vsaďte se, že když si jednou za uherský rok chceme něco říct, dopadne to takhle.

6.6.2023 v 19:06 | Karma článku: 26.58 | Přečteno: 768 | Diskuse

Hana Bordovská

Dovolená na samotě

Jen nás pět, chalupa z roku 1923, žádný signál a zelené pastviny. Z rodinné dovolené v Rychlebských horách přijedeme zrelaxovaní, znovuzrození, prakticky úplně jiní lidi.

3.6.2023 v 20:28 | Karma článku: 20.88 | Přečteno: 519 | Diskuse

Hana Bordovská

Růža

Růža je moje nová kamarádka. Je jí 75, má zakouřený obývák, ostravský humor a samozřejmě pejska. Je skvělá! "Moje" jediná babička, která vypráví.

2.6.2023 v 22:01 | Karma článku: 21.61 | Přečteno: 455 | Diskuse

Hana Bordovská

Den rodiny jsme oslavili dočasnou deportací nejstarší dcery

Úplnou náhodou jsme se dozvěděla, že je dneska den rodiny! Nechápu, jaktože mi to nikdo neřekl. Po včerejším u nás doma záhadně promlčeném dni matek mi prozřetelnost dala další šanci k oslavám.

15.5.2023 v 14:51 | Karma článku: 17.02 | Přečteno: 531 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 257 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 7.87 | Přečteno: 162 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.02 | Přečteno: 9135 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 427 | Diskuse
Počet článků 140 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 797

Mladá, vdaná, trojnásobná full-time matka o radostech a ... radostech mateřství. Dámy, jedeme v tom spolu!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...