Domaři - kácíme strom

Domař je člověk, který obývá dům. Obývat dům neznamená jen teráska a grilovačky, ale tvrdá dřina. Proto se s vámi hodlám pod názvem seriálu domaři časem podělit o každý zajímavý zážitek, který vyplynul z našeho domařského statutu.

Každý pořádný chlap má zasadit strom, postavit dům a zplodit syna. Dům jsme koupili. Je teda nás obou nebo spíš banky. Ale jelikož muž vydělává víc, splácí ho prakticky on, takže šul nul, dejme tomu, že dům máme odškrtnutý. Syna muž zplodil loni. Splněno. A teď ten strom. Upřímně, zasadit strom je pro třasořitky, to zvládne každý druhý. Ale o mužnosti mého muže mě přesvědčila dovednost strom skácet.

Nyní můžu svého muže titulovat jakožto fellera (dřevorubce), protože si to zaslouží! Má benzínovou a elektrickou pilu, oranžové klíny, brýle, žlutou helmu a sluchátka (helma a sluchátka se ovšem nedají nosit pohromadě, takže to je trošku fail). Škoda, že se stromy musí kácet v období vegetativního klidu a muž tedy na sobě musí mít oblečení, protože kdyby obnažil svůj otcovský trup, určitě by dostal nabídku na billboardy pro Hornbach.

Akce „kácíme strom“ byla dlouhodobě připravovaná a pečlivě proplánovaná. Jak samozvaný dřevorubec tvrdí, vychodil youtube univerzitu na kácení stromů. A já jsem měla to štěstí absolvovat některé přednášky (videa) s ním. Takže muž se vzdělával a nakupoval gear a já jsem na něj byla pyšná.

Abyste si nemysleli, že protože je stav nouze a já nemám, o čem psát, dělám drama z uřezání nějakého stromečku, uvedu vás do situace. Náš dnes už bývalý ořech stál mezi garáží a domem. Přes jeho kořeny šla garáž těžko otevřít, praktické. Větve byly v nebezpečné blízkosti elektrického vedení. Kdyby muž skácel strom blbě, mohl spadnout na dům, garáž či elektrické dráty. Nejspíš přemýšlíte, proč tak riskujeme a prostě si nezaplatíme odborníka. Odborník totiž stojí čtyři litry a stejně vám ten strom ani nerozřeže. Prostě ho jenom skosí. A kromě otázky peněz jde o otázku cti. Jednou jsme koupili barák, tak bychom měli prokázat, že jsme ho hodni.

Zrychlíme. Několik dní muž ořezával svou prodloužitelnou benzinovou pilou větve. Já jsem se rozhodla ho raději při práci nesledovat, protože když jsem se jen tak náhodou jednou mrkla a viděla jsem, že si na šikmou střechu garáže postavil žebřík, vylezl na něj, jednou rukou se ho držel a druhou se snažil několikakilovou a několikametrovou pilou uřezat větev, na kterou tak úplně nedosáhl, řekla jsem si, že taky nemusím vidět všechno. Větve tedy byly nakonec ořezány a můj muž zůstal naživu.

A pak přišla sobota D. Sobota, kdy muž musel provést tzv. undercut, v našem případě tedy conventional, a celý strom tak podřezat, následně shodit. Tvrdil, že za hodinku bude strom dole. Ano, za tři hodiny byl dole. Máme všechno nafilmováno. Můj feller, Bořek, kutil Tim to dokázal! Strom spadl na centimetr přesně tam, kam si to vyměřil. Naše radost byla nezměrná. Stejně jako dřevo, se kterým jsme se potýkali další týdny. A zbytek soboty D? Muž stříhal video dokumentující jeho úspěch, které nám pak celý podvečer nepřetržitě hrálo v obýváku.