Proč se (ne)těším do Česka

Naše devítiměsíční dobrodružství bude brzy skončeno. Nezavírejte článek, nemyslím tím těhotenství. Jde o pobyt mého muže v Belgii, kam jsme za ním s dcerou vždy na určitý čas přijížděly.

Proč se těším?

• Rodina a přátele
  Přátele si uděláte kdekoliv, rodinu už v dnešní době nejspíš taky, ale já bych ty svoje docela nerada měnila. Takže to takový první sentimentální bod pro začátek. Dál.
• Popelnice
  Jasný, které prase by se těšilo na smradlavé popelnice. Víte, v Belgii je povinnost třídit odpad, který dáváte do pytlů, a v určité konkrétní dny, ve které pytle svážejí, je vystrčíte před dům. Kromě toho, že často zvířata ty pytle za těch pár hodin, kdy čekají na odvoz, třeba prokousnou nebo proklovnou (a pak uklízíte ještě bordel venku), skladovat v komoře týden pytel se smradlavýma plínama nebo dva týdny pytel plný plastů a la obaly od masa a spol. je lahůdka. NavTěším se na svobodu, kdy prostě vylétnu ze dveří a vzletně hodím odpadky do popelnice, kdykoliv budu chtít.
• Menší provoz
  Ano, já vím, D1 je o psychické zdraví, ale obecně se zácpy v ČR a v Belgii nedají vůbec srovnat. Tady neřídím, ale na jízdu po té naší vesnické Ostravě se docela těším, navíc, když konečně dofrézovali tu Rudnou.
• Pozice matky na rodičovské
  Tady je jenom mateřská, úplně maximálně 6 měsíců. Pak všechny maminky naklušou zpět do práce. A vy vypadáte jako exot, který se za bílého dne očividně živ a zdráv prochází s očividně živým a zdravým dítětem po městě. Respektovaná matka v Belgii má perfektní rodinu, práci i domov. V Česku vám stačí, že jste matka, kdo je víc. A ještě můžete dle libosti kafrat na tu příšerně směšnou “výpomoc” od státu, ze které se nedá žít.
• Podpora visy a mastercard
  Jsou prostě obchody, kde se kartou nedoplatíte. Teda visou nebo mastercard kartou se nedoplatíte. Takže hurá najít nejbližší bankomat.
• Peníze
  Když už jsme na té materialistické vlně, tak se těším na české peníze, kterými samozřejmě ale téměř neplatím, protože jsem moderní a nosím jenom kartu. Pak si nemůžu koupit ani zmrzlinu. No ale zpět k věci. Ty centy, dvojcenty a pěticenty mě vytáčí, nevím, co s nimi. A nemyslete si, že tady existuje nějaké dýško. Tady se prostě nedává. Vrací mi to zpět s tím, že si to nemůžou vzít.
• Pepco
  Pepco tady nemají. To je chyba. Kde má člověk koupit nekvalitní hadry za hubičku? Jediné, co mě tady drželo nad vodou, byly výprodeje v HM (ale opravdu výprodeje, ne jak v Česku), takže jsem Emmě nakoupila spoustu “nutného” oblečení. Každopádně Pepco, už jedu!
• Hory
  Belgie má něco jako hory, ale daleko od nás. Těším se na Beskydy. Na Beskydy, do kterých se pravděpodobně stejně velmi dlouho nepodívám, protože ve třetím trimestru a navíc s Emmou mě na ně stejně nikdo nedostane. Ale těšit se můžu.

No a teď přijde ta těžší část. Ta, kdy se musíte podívat pravdě a své domovině do očí a uznat, že to v některých oblastech až takové terno není.

Proč se netěším?

• Prostředí
  Naše městečko působilo jako ráj. Žádná auta (jezdila tunelem pod městem), spoustu zeleně, úžasná architektura a do toho obchody, restaurace, letní pláž na náměstí…V Česku takový ráj na zemi asi ani není. A pokud ano, nejspíš ne ve Vítkovicích.
• Architektura
  V Belgii mají sjednocenou architekturu. Krásné, praktické, cihlové domy. Má to styl, má to nápad. Když si tak vzpomenu na ty komunistické kostky, popřípadě překombinované baráky z katalogů a la Bianka nebo David (o přepanelákování ani nemluvím), je mému uměleckému cítění trochu špatně.
• Češi
  Trapas, že se nám nechce do Česka kvůli Čechům, ač oba Češi jsme, ale co se dá dělat. Ano, my si uvědomovali, že Češi jsou negativní, věčně si stěžují, kritizují a jsou mistři všeho, ač nikdy nevytáhli paty z rodné vísky. Nicméně pořád jsme si nalhávali, že lidi jsou nakonec všude stejní. Nejsou. Sorry, ale prostě ne. Rozhodně se mi bude stýskat po tom, že lidé se tu zdraví, na děti se usmívají, nezvedají obočí kvůli kočáru, dudlíku, oblečení nebo já nevím čemu. Neříkám, že každý Belgičan je úžasný, ale obecně se člověk setká s větší mírou pozitivní ignorance.
• Chleba
  My nejčastěji jezdili nakupovat do nejlevnějšího supermarketu, takže kvalita potravin asi žádná sláva. Ale pořád ty jejich chleby mnohokrát převyšují kvalitu těch našich. Vždycky, když jsme se ocitli v ČR, tak jsme ten náš český obyčejný chléb cedili mezi zuby. Takže řešení pro nás neznám. Asi budu muset více vařit teplé večeře.
• Brzy tma
  V Belgii jsme ve stejném časovém pásmu jako v Česku. Jediný vtip je v tom, že v Česku jsme na jeho východě a v Belgii na jeho západě. Takže večer je tady skoro o hodinu déle světlo. A po tom se mi bude asi trochu stýskat. Ale ne, rozhodně nebudu senilnět a řešit, kdy se prodlužuje a zkracuje den.

Takovou třešničkou na dortu je, že jedeme někam, kde konečně nebudeme mít nejhorší auto široko daleko. Drahý Megane, roku výroby 2001, jsi nejlepší, ale jsme rádi, že budeš zase mezi svými.

Dneska to bylo delší a ne moc mateřské. Ale uzavíráme jednu životní kapitolu. Koneckonců v Belgii se Emma přestala v noci kojit, odnaučila se od dudlíku, naučila se chodit. A z Belgie si kromě kupy zkušeností, sady tří nožů z Hemy (mimochodem skvělý obchod) a Emminých hraček a hader odvážíme jeden z nejcennějších darů – naše druhé dítě. Takže tak. Příště už napíšu něco o tom, jak se na mateřské hrozně hroutím, protože se Emma počmárala centrákem.