Záblesky lesanství
A dneska prostě přišel ten den. Den, kdy se ta skrytá lesana ve mně začala drát na povrch. Dopoledne jsem měla domluvenou návštěvu u kamarádky. V praxi to znamená, že sbalím dítě a dorazím ke kamarádce. Kamarádka bydlí asi tak 20 minut pěšky, 25 minut pěšky s kočárem a 5 dní a 18 hodin pěšky s dítětem, které odmítá jet v kočáru. Pak existuje ještě možnost jít 10 minut pěšky na tramvaj, svézt se jednu zastávku a jít další minutu pěšky k jejímu domu. Stála jsem před osudovým rozhodnutím. Kdo je z Ostravy, tak asi zaregistroval, že nám frézují Rudnou (dost důležitá ostravská silnice), všude kolem mého bydliště na mě číhají nápisy „průchod staveništěm“. Do toho konstantně 3 dny prší. Neměla jsem prostě nervy na kočár. Napadl mě tedy spásonosný nápad. Po sto padesáti letech vytáhnu manducu a prostě tam dojdem s nosítkem. To bude pecka!
Problém je v tom, že ale nemám lesanské zkušenosti, takže jsem netušila, kam nacpu těch milion věcí, které pro Emmu budu potřebovat. S kabelkou asi nepůjdu, tašku přes rameno, ideálně značky Envirosax, jak jsem vyčetla na emiminu, prostě nevlastním. Takže mi zbývalo šáhnout po krutopřísně přírodním „kečua“ nebo „kveča“, co já vím, batohu z Decathlonu. Ano, myslím tím Quechua. Děsilo mě, že budu vypadat jak sebevražedný atentátník. Na zádech batoh a na břiše dítě dost staré na nošení na břiše. Ale pak jsem si řekla, že jen povrchní lidé se zajímají, co si o nich myslí okolí, a koneckonců nepocházím zrovna ze snobské čtvrti, takže jsem povzbuzena svým praktickým řešením a lesanstvím vyrazila.
Počasí nám přálo. Vlhkost sice dosahovala úctyhodných 94%, ale aspoň, jak bychom řekli my, buranští Ostraváci, nechcalo. Nebo ne nějak moc. Za stálého prozpěvování travička zelená, abych zabavila dítě, jsme úspěšně s nošencem prošli staveništěm a došli na první kontrolní bod – zastávku tramvaje. Zde Emma zbystřila, neb zastávku poznala a začala se dožadovat jízdy. Prakticky jsem ji tedy vyprostila z nosítka, to schovala do svého batohu a svezly jsme se jako dámy. Dámy s batohem. (Ano, batoh nesu těžce, nejsem přece žádná studentka nebo výletnice, ale zasloužilá matka.)
Zajímavější byla cesta zpět. Pršelo neskutečně, ale já si prostě chtěla zažít ten pocit souznění s přírodou, takže jsme těch 25 minut prostě šly v dešti. Teda já šla a Emma pobrekávala v nosítku, protože jí to v něm nebavilo.
Nyní s odstupem asi 8 hodin mám pocit, že lesanství prostě není cesta pro nás. Navíc na zahradě u Rudné asi bio nevypěstujem a Emma už má stejně hexu za sebou.
Hana Bordovská
Sranda musí být aneb jak jsme se vyhli návštěvě ORL pohotovosti
Naše manželská dynamika při třech dětech a totálním splynutí duší je taková, že už ani nemusíme používat slova, stačí pohledy...ale vsaďte se, že když si jednou za uherský rok chceme něco říct, dopadne to takhle.
Hana Bordovská
Dovolená na samotě
Jen nás pět, chalupa z roku 1923, žádný signál a zelené pastviny. Z rodinné dovolené v Rychlebských horách přijedeme zrelaxovaní, znovuzrození, prakticky úplně jiní lidi.
Hana Bordovská
Růža
Růža je moje nová kamarádka. Je jí 75, má zakouřený obývák, ostravský humor a samozřejmě pejska. Je skvělá! "Moje" jediná babička, která vypráví.
Hana Bordovská
Den rodiny jsme oslavili dočasnou deportací nejstarší dcery
Úplnou náhodou jsme se dozvěděla, že je dneska den rodiny! Nechápu, jaktože mi to nikdo neřekl. Po včerejším u nás doma záhadně promlčeném dni matek mi prozřetelnost dala další šanci k oslavám.
Hana Bordovská
Jak nám opravují semafor
Česká republika je kouzelná, řekla bych až pohádková země. Co za sedmero horami na západ trvá pár dní, u nás sedmero let. Ne jinak tomu je i s opravou semaforu na Rudné v Ostravě.
Hana Bordovská
Jak "týráme" naše děti
Vychovat dítě v dnešní době je věda. Ať se snažíte sebevíc, způsobíte mu trauma. Je jen otázka, jakého typu a v jakém rozsahu.
Hana Bordovská
Praha bejby (část první)
V dnešní době je moderní cestovat. Do třicítky by každý člověk, který chce něco znamenat, měl stihnout aspoň úplný základ - Bali, Indii, Nový Zéland, New York a ideálně Barmu.
Hana Bordovská
Mořská panna
Je to tady. Děti jsou uzdraveny, tudíž se začínáme účastnit opět sociálního života. Tím myslím školku a kroužky, ne žádné odvážné akce a la Žirafy a jiné zvrácenosti.
Hana Bordovská
Jak jsem frajerka jezdila ve sněhu
Zakládám si na tom, že jsem emancipovaná žena. To znamená, že mám řidičský průkaz a živnostenský list. Díky kterému vydělám asi tolik, že nemusím ani podávat daňové přiznání, takže je všem jasné, jak to s mojí emancipací asi je.
Hana Bordovská
Jak jsem poprvé žebrala
Není nic romantičtějšího než v pohádkové vánici pobíhat s málo navlečeným dítětem v areálu nemocnice a ... žebrat. Ano, true story.
Hana Bordovská
Mé nervy přicházejí
"Děti, nepokoušejte to, nepokoušejte to" sklíčeně varuji své děti, když se po koupání nehodlají oblékat. Dcera v předvánočním období celkem trefně poznamená: "Copak? Tvoje nervy přicházejí?" Jo, moje nervy a Vánoce...
Hana Bordovská
Jak jsme zdobili stromeček
Stromek jsme zdobili už včera. Protože jsme duší Amíci. Kdybych uměla upéct krocana, tak snad slavíme Den díkuvzdání, ale já neumím ani kachnu, takže banán. Off topic. Strojení stromu se třemi pomocníky je...
Hana Bordovská
Studujte ty logopedie!
Doba je tvrdá. Já ještě vyrostla ve výjimečném čase, kdy jsem si své povolání mohla vybrat sama. A stejně jsem si vybrala blbě, takže se mi tady množí dotazy typu, co budu po rodičáku dělat. Joo, to bych taky ráda věděla. Ale!
Hana Bordovská
Naše příměstská dovolená
Dovolenou jsme letos vynechali, ostatně jako posledních 6 let. Děti používáme jako výmluvu pro naši pohodlnost zažívat stejně vypjaté situace s dětmi jako doma, jen na neznámých místech za nemístné peníze.
Hana Bordovská
Záda
Je mi 28. To samo o sobě je pro mě celkem revoluční informace, protože od mých posledních narozenin žiju v tom, že je mi 27. Ještě převratnější je ovšem fakt, že jsem si minulý týden odrovnala záda.
Hana Bordovská
Jak jsem volala operátorovi aneb rušíme ty internety
Můj životní příběh s modrým operátorem je hořkou tragikomedií. Táhne se již spoustu let, spoustu telefonátů a spoustu návštěv poboček. Ale dnes jsem podnikla první krok ke skutečné svobodě.
Hana Bordovská
Si spolu vyhrajou říkali
Joo, víš jak, věkový rozdíl dva roky? Si spolu vyhrajou. Prakticky nebudeš muset nic dělat. Ano, ano, ano.
Hana Bordovská
Jak si najít kamarádky matky
Z internetů jsem vypozorovala, že některé novopečené maminky mají problém si najít kamarádky s dětmi. A to je trápí. Takže krátký guide, jak na to.
Hana Bordovská
Co jste (ne)chtěli vědět o kojení
Kojím první ligu. Odkojila jsem dvě a půl dítěte. S dvěma párměsíčními přestávkami mým tělem proudí mateřské mléko již čtyři a půl roku. Takže jsem se pasovala do role kojologa, případně i prsoatra.
Hana Bordovská
Z deníku mimina - na mámu leze jaro
Máma se neumí starat o kytky. A ví to. Proč asi nemáme ani jednu pokojovku? Vrchol naší flóry jsou tulipány, které si přihazuje k nákupu z Tesca, a nějaká ta plíseň za knihovničkou. Jenže přichází jaro, že jo...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 140
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 804x